Hráčské postavy
Postavy lze rozdělit do tří hlavních skupin podle jejich zaměření a herního stylu.
Chovanci | 23 rolí
Největší skupinou jsou chovanci. Hráči těchto postav představují česko-německou mládež drženou v ústavu za účelem nápravy a vštípení vhodných československých hodnot. Čeká je proto přísný režim, pravidelné terapie a určitý nátlak ze strany autorit ústavu. Jejich hra je to, co považujeme za základní zkušenost Requiem: Reichskinder. Hrají hru o vině, trestu, odpuštění a zatracení.
Jejich hra je postavená na třech pilířích: společné minulosti a její konfrontaci, současných napjatých vztazích a krátkodobých cílech v rámci ústavu a na interakcích se zvláštními přáteli, bytostmi, které dospělí nevidí. Všechny postavy jsou v mladším dospělém věku a mají za sebou nějakou minulost a někteří i před sebou nějakou budoucnost: hra není o malých dětech.
Personál | 5 rolí
Další skupinu tvoří vychovatelé. Zřízenci a sestry, kteří se o chovance starají a zároveň odehrávají vlastní příběhy. Hráči těchto postav dohlížejí na dodržování režimu ústavu, organizují dramaterapie a s chovanci interagují z pozice výkonné autority. Hráče těchto postav čeká mnoho zodpovědnosti, trochu pátrání a vyhrocené vzájemné vztahy. Na hráče těchto postav nedoléhá tolik nátlaku z pozice síly či fyzického nepohodlí, ale na druhou stranu na ně přímo dopadá zodpovědnost za druhé, a mohou tak prožívat jistou míru stresu. Zřízenci také nejsou vůči chovancům vždy nutně v nepřátelské pozici – jejich vztahy k jednotlivým chovancům jsou velmi různorodé a během hry se vyvíjí. Zřízenci tak odkrývají příběhy, poznávají, pokouší se některé chovance zachraňovat – a také se někdy mstí, trestají či úmyslně trápí.
Terapeuti | 3 role
Poslední a velmi malou skupinu tvoří terapeuti. Vedou terapeutická sezení s jednotlivými chovanci, vedou jejich osobní složky a rozhodují o terapiích a procedurách, které chovanci budou muset podstoupit. Hru terapeutů tvoří z velké většiny rozhovory s chovanci a jejich psychoanalýza. Terapeuti budou přesně tři a jejich hra je zcela specifická a odlišná od ostatních.
Role terapeutů nabízí nulovou akčnost a náplň velmi stereotypní: terapeuty čekají neustálá kola rozhovorů, při kterých se snaží lépe poznat své klienty: nebo naopak jim prozrazují věci, které si o sobě sami klienti už ani neuvědomují. Terapeuti mají ale nad chovanci zvláštní moc. Nejenom, že volí terapeutické procedury a hodnotí národní nadšení a další vlastnosti jednotlivých chovanců, ale v rámci nastavení hry mají i velmi často šanci určit, co se vlastně kterému chovanci v minulosti stalo či co spáchal. Role terapeutů jsou pak vhodné pro ty, kteří chtějí vyprávět a dotvářet cizí příběhy zvláštní formou a pro ty, kteří touží rozhodovat o osudech jiných. Naopak se žádným přímým způsobem nepotkají se zvláštními přáteli chovanců.