O hře

Čas hry je rozdělen do několika celků, které mají jasně vymezený časový rozpis pro bloky činností, odpočinku, terapií i spánku. Chovanci docházejí na sezení s terapeuty, podstupují dramaterapii a v případě potřeby i různé další, drastičtější terapeutické procedury. Ve hře je důležitý prvek opakování, kdy se příběhy postav posouvají a vyvíjejí opakováním činností zdánlivě stejných, avšak postupně se někam posouvajících či zasazených do nových rámců. Možné rozostření orientace v čase a pocit lehké spánkové deprivace jsou přiznanými prvky hry. Stejně tak to, že od začátku znáte rámcově celý rozvrh hry a jako hráči budete i vědět, kdy přibližně budete činit která zásadní rozhodnutí, a příběh své postavy jim můžete uzpůsobovat. Prostředí hry je často bizarní, vizuálně znepokojivé a používá různé hudební a světelné efekty.

Hra je kontaktní, což znamená, že lehčí formy intimity a násilí se hrají zcela doopravdy, 1:1 se skutečností - objetí je objetí, polibek je polibek, strkanice je strkanice. Zároveň má každý hráč možnost v průběhu workshopů před hrou stanovit svůj limit - hranici, za kterou v násilnostech a intimitě nechce při hře zacházet - a ostatní tento limit respektují. Hráč má také možnost kdykoliv opustit hru nebo konkrétní scénu.

Hra chovanců a zřízenců nevyžaduje intenzivní přípravu ze strany hráčů, stačí přijet a hrát. U rolí terapeutů je herních materiálů o něco více, proto je dostanou s větším předstihem. Není potřeba rozsáhlé studium dobové problematiky, základní přehled získáte ze svých herních materiálů. Každý účastník dostane již kompletní postavu s propracovanou minulostí, charakterem a vlastními zápletkami, jejíž kartu obdrží v předstihu před hrou. Kostýmy jsou taktéž poskytnuty z naší strany. Účastníci potřebují pouze vlastní obuv, teplé vrstvy pod kostým, v případě chovanců ještě jednoduchý cvičební úbor.

Hra trvá kolem 32 hodin a je rozdělena do tří bloků, kdy každý reprezentuje jeden skutečný den. Každý den je pak přesně členěn a má jasně danou náplň. Pro snazší orientaci má každá postava svůj osobní rozvrh ne nepodobný školnímu, který přesně určuje aktivity, kterým se má postava věnovat. Tyto časové rozvrhy mají pevně daný smysl a jsou vyladěné tak, aby co nejvíce sloužily hře. Osobní rozvrhy nejsou ve hře proto, aby hráče utiskovaly, naopak jim slouží - tím, že jim zlepšují možnosti rozvržení hry, vytvářejí zajímavé situace a prozrazují jim dopředu, kdy nastanou některé zlomové momenty jejich příběhů. Chovancům je také poskytnut vždy určitý volný čas, ve kterém se mohou volně pohybovat po ústavu a řešit vlastní agendu.

Střídání aktivit a celých bloků nám umožňuje dostat do časově omezené hry dostatek podnětů a technicky připravit všechny potřebné procedury a efekty. Zároveň věříme, že vám poskytne rámec, který naplníte svým hraním.

Hra v některých momentech záměrně rozostřuje hranice mezi společnou realitou a fikcí, nadpřirozenem či psychotropními stavy některých postav. Zároveň záměrně nedefinuje oficiální pravdu, jak to tedy přesně je, co je skutečnost a co je jen sen, co se stalo doopravdy a co jen v něčí hlavě. Prostředí hry je často bizarní, vizuálně znepokojivé a používá různé hudební a světelné efekty - to vše je však pro hru jen kulisou. Nemá smysl řešit ve hře technikálie - “odkud začala znít ta strašidelná hudba”, “jaktože se náhle změnila barva světla”; lepší je tyto prvky využít pro zajímavější scény. S reprodukovanou hudbou na Requiem pracujeme jako s kulisou. Většina místností ústavu je ozvučena a mnohé mají přímo své vlastní hudební téma, které v nich neustále hraje. Stejně tak má hudba své místo v konkrétních významných scénách.

Každý chovanec má svoji osobní složku, kterou si na něj vedou psychoterapeuti. Sám chovanec má přísně zakázáno svou složku vidět, nahlížet do ní může za výjimečných okolností personál.

Složka bude již od začátku obsahovat informace o chovancích, včetně těch, které o sobě zatím ani sami nevědí či si je nepřipouštějí. Slouží také pro záznamy vychovatelů a terapeutů, kteří pomocí ní vedou převýchovu svých svěřenců a posouvají dál jejich příběhy. Všechny postavy ve hře včetně vychovatelů a psychoterapeutů budou mít své deníky, které si chovanci povinně a zaměstnanci dobrovolně vedou.

Deníky obsahují všechny informace, které budete v průběhu hry potřebovat a umožní hráčům si klíčové vztahy a cíle postav kdykoliv připomenout. Stejně tak poskytuje možnost kdykoliv najít rozvrh, navíc doplněný o přiznané “zlomové volby” pro vaší postavu. Zlomové volby jsou klíčová rozhodnutí, které musíte ve hře učinit. Víte o nich předem a velkou součástí zážitku je rozhodování se. Nejen, že jsme do hry vložili množství argumentů pro všechny možnosti rozhodnutí, ale ještě k tomu budete mít dost času a možností si volbu sami dramatizovat a vylepšit svůj příběh.

Kromě návštěv zvenku mohou postavy potkávat i jiné, podivnější návštěvníky. Ti jsou tak trochu na pomezí mezi realitou a fantazií, obestírá je tajemství a mohou postavám přinášet jak naději, tak hororové momenty. Mohou to být oživené vzpomínky, zhmotnělé představy, tajní přátelé i noční můry. Zvláštní přátelé jsou cestou, jak konfrontovat chovance s minulostí i s temnějšími stránkami jejich mysli a jejich bizarnost odpovídá celkově posunuté vizi.

Jisté je jedno - ne všichni je vidí a nelze s nimi nijak interagovat, dokud postavu sami neosloví.

Hra od svého zahájení probíhá nepřetržitě a není v ní prostor pro vystupování ze svých rolí. Výjimkou je jedno speciální místo – „Kabinka číslo pět“ v umývárkách ústavu. Zde je možné si odpočinout, na chvíli vystoupit z role či si v klidu pročíst své materiály. Také zde máte možnost s námi cokoli konzultovat, aniž by to rušilo hru. Stačí zavolat ústavním telefonem a vyžádat si pomocí telefonu na chodbě "údržbáře" - a určený organizátor vás vyhledá a vše s vámi diskrétně mimoherně probere. Budeme zde pro zajištění vašeho psychického i fyzického bezpečí, konzultace vašich dalších kroků ve hře a řešení jakýchkoli dalších potíží, otázek či nejistot. Hra je postavená na principech konsenzuálního hraní a sdílené odpovědnosti. Více o bezpečnosti se dozvíte v příslušných částech Design dokumentu.