Requiem: Reichskinder je larpová hra pro 31 hráčů od sdružení Rolling. Inspiruje se složitým obdobím česko-německých vztahů těsně po druhé světové válce, které zpracovává formou atmosférického thrilleru z prostředí ústavu pro problematickou mládež. Requiem:Reichskinder se odehrává přibližně v druhé polovině roku 1945, hra však není a ani se nepokouší být historická. Hráči mají možnost prožít hru buď v kůži česko-německé mládeže, držené v československém převýchovném ústavu, či naopak v rolích personálu tohoto ústavu. Velkými tématy hry jsou osobní integrita, národní hodnoty, válečná traumata a rozostředí mezi realitou a psychotropními stavy. Cílem je vyprávění příběhů viny, trestu a vykoupení. V roce 2023 uvedeme hru třikrát, v termínech 13. - 16.4. (CZ), 20. - 23.4. (CZ) a 28.4. - 1.5. (ENG). Hra je uváděna v bývalé vojenské nemocnici v Terezíně. S tímto závažným faktem se snažíme pracovat s maximální možnou pietou, jedním z vedlejších cílů projektu je i udržování a zpřístupňování doposud spíš zapomenutého a zanedbaného areálu. Hra trvá vždy od čtvrtečního večera do nedělního rána (noc ze soboty na neděli je věnována zpětné vazbě a zábavě).
Přihlašování na běhy 2023 skončilo, ale je stále možné se přihlásit jako náhradník*ce.

Základní fakta o hře
Přestože většina hráčů bude ztvárňovat mládež čerstvě dospělého věku, larp je vhodný pro hráče všech věkových kategorií a určený pouze pro starší 18 let.
Hra probíhá v areálu staré vojenské nemocnice v Terezíně, ve kterém je zároveň zajištěno ubytování.
Veškeré jídlo, kostýmy a rekvizity jsou poskytovány ze strany pořadatelů.
Samotná hra probíhá od začátku do konce bez přerušení, její součástí je i doba spánku.
Hra pracuje s nestandardním spánkovým režimem (během hry se spí celkem osm hodin, které jsou ale rozdělené na dva čtyřhodinové úseky).
Ve hře se mohou objevit různé formy nátlaku, avšak hra NENÍ o simulaci co nejvíce utiskujícího prostředí. Určité nepohodlí je pouze herní nástroj.
Hra cíleně pracuje s rozostřením reality a nabízí více rovin možné interpretace.
O HŘE
Requiem: Reichskinder dává možnost vyzkoušet si pobyt v deprimujícím prostředí převýchovného ústavu pro mládež a zároveň prožít osobní příběh vykořenění, hledání vlastní identity a vyrovnávání se s vlastní minulostí. Naším cílem je přiblížit složité osudy lidí v šedé zóně mezi českou a německou národností - mladých lidí, kterým válka změnila život a jejichž útrapy s ní neskončily, ale teprve skutečně začaly. Hráči se mohou stát také zaměstnanci ústavu, Čechoslováky, kteří častokrát pocítili válku na vlastní kůži a musí k chovancům v ústavu zaujmout nějaký postoj.
Soustředíme se na temnou, atmosférickou hru nabízející intenzivní prožitek a silný příběh, jehož budování je především v rukou hráčů. Naším cílem NENÍ autentická rekonstrukce dobových reálií ani tehdejších výchovných praktik.
Útrapy a přísný režim převýchovného ústavu jsou atmosférickým nástrojem tvořícím společný rámec jednotlivých osudů postav. Cílem není fyzické trápení hráčů a testování jejich možností a hranic. Zároveň je vhodné zdůraznit, že hra cíleně pracuje s psychickou deprivací, nátlakem a omezováním svobody. Hra také vědomě operuje s rozostřením společné objektivní reality postav a řadou nástrojů, které umožňují hráčům lépe vyprávět svůj příběh.
Psychická deprivace, nátlak, omezování svobody, ale ani naše narativní nástroje (viz Skupinové divadlo, Terapeutické procedury atd.) nejsou ve hře cílem. Naším cílem je silný příběh a všechny tyto metody mu musí sloužit. Hra je zasazena do roku 1945, ale je pouze volně inspirována některými tehdejšími skutečnými událostmi a nejedná se o historickou rekonstrukci. Dobová fakta používáme výběrově a naším záměrem je vyprávět příběhy lidí, nikoli předvádět obraz doby. Zároveň jsou všechny postavy příběhů fiktivní, jejich zápletky jen volně parafrázují osudy skutečných dětí své doby a jsou často podané ve zhuštěné, do krajnosti dovedené formě. Také v zájmu soustředění na hlavní témata hry některá jiná naopak upozaďujeme - mezi témata hry nepatří například náboženství.
Příprava před hrou
Hra chovanců a zřízenců nevyžaduje intenzivní přípravu ze strany hráčů, stačí přijet a hrát. U rolí terapeutů je herních materiálů o něco více. Není potřeba rozsáhlé studium dobové problematiky, základní přehled získáte ze svých herních materiálů a doporučených filmů. Každý účastník dostane již kompletní postavu s propracovanou minulostí, charakterem a vlastními zápletkami, jejíž kartu obdrží v předstihu před hrou. Kostýmy jsou taktéž poskytnuty z naší strany. Účastníci potřebují pouze vlastní obuv, teplé vrstvy pod kostým, v případě chovanců ještě jednoduchý cvičební úbor.
Herní styl
Příběhy postav se odehrávají v budově převýchovného ústavu, který reprezentuje vojenská nemocnice v Terezíně. Výrazným atmosférickým prvkem hry je přísná disciplína chovanců a důsledné dodržování jejich pravidelného denního režimu. Čas hry je rozdělen do několika celků, které mají jasně vymezený časový rozpis pro bloky činností, odpočinku, terapií i spánku. Chovanci docházejí na sezení s terapeuty, podstupují dramaterapii a v případě potřeby i různé další, drastičtější terapeutické procedury. Ve hře je důležitý prvek opakování, kdy se příběhy postav posouvají a vyvíjejí opakováním činností zdánlivě stejných, avšak postupně se někam posouvajících či zasazených do nových rámců. Možné rozostření orientace v čase a pocit lehké spánkové deprivace jsou přiznanými prvky hry. Stejně tak to, že od začátku znáte rámcově celý rozvrh hry a jako hráči budete i vědět, kdy přibližně budete činit která zásadní rozhodnutí, a příběh své postavy jim můžete uzpůsobovat. Prostředí hry je často bizarní, vizuálně znepokojivé a používá různé hudební a světelné efekty.
Hra je dotýkací, což znamená, že lehčí formy intimity a násilí se hrají zcela doopravdy, 1:1 se skutečností - objetí je objetí, polibek je polibek, strkanice je strkanice. Zároveň má každý hráč možnost v průběhu workshopů před hrou stanovit svůj limit - hranici, za kterou v násilnostech a intimitě nechce při hře zacházet - a ostatní tento limit respektují.
Rozvrh hry
Hra trvá kolem 24 hodin a je rozdělena do tří bloků, kdy každý reprezentuje jeden skutečný den. Každý den je pak přesně členěn a má jasně danou náplň. Pro snazší orientaci má každá postava svůj osobní rozvrh ne nepodobný školnímu, který přesně určuje aktivity, kterým se má postava věnovat. Tyto časové rozvrhy mají pevně daný smysl a jsou vyladěné tak, aby co nejvíce sloužily hře. Osobní rozvrhy nejsou ve hře proto, aby hráče utiskovaly, naopak jim slouží - tím, že jim zlepšují možnosti rozvržení hry, vytvářejí zajímavé situace a prozrazují jim dopředu, kdy nastanou některé zlomové momenty jejich příběhů. Chovancům je také poskytnut vždy určitý volný čas, ve kterém se mohou volně pohybovat po ústavu a řešit vlastní agendu.
Střídání aktivit a celých bloků nám umožňuje dostat do časově omezené hry dostatek podnětů a technicky připravit všechny potřebné procedury a efekty. Zároveň věříme, že vám poskytne rámec, který naplníte svým hraním.
Terapeutické divadlo
Dramaterapie neboli terapeutické divadlo je mechanismem, pomocí kterého mohou hráči znázorňovat postoje svých postav k traumatickým událostem z jejich minulosti. Zároveň jsou nástrojem, pomocí kterého mohou vyjadřovat své vztahy, posouvat minulost a hledat reinterpretace – a také kýženou cestu k zatracení nebo smíření. Každý chovanec patří přesně do jednoho divadla, které znázorňuje nějakou zásadně traumatickou scénu ze společné minulosti postav. Dramaterapie v rámci určené skupiny chovanců probíhá opakovaně a liší se podle toho, jak se interpretace událostí postavám postupně vyvíjí a mění. Jedná se o jeden ze stěžejních mechanismů hry, který hráčům umožňuje navenek odehrávat vývoj své postavy a jejích hlavních témat. Zároveň tak mají zcela ve svých rukou možnost vytvářet zásadní zvraty ve vztazích s ostatními, tvořit nové konflikty a chvíle odpuštění - či stavět svoji kýženou cestu k smíření nebo zatracení.
Zjednodušeně: co chovanci odehrají na své dramaterapii, to se dříve skutečně stalo.
ZVLÁŠTNÍ PŘÁTELÉ
Kromě návštěv zvenku mohou postavy potkávat i jiné, podivnější návštěvníky. Ti jsou tak trochu na pomezí mezi realitou a fantazií, obestírá je tajemství a mohou postavám přinášet jak naději, tak hororové momenty. Mohou to být oživené vzpomínky, zhmotnělé představy, tajní přátelé i noční můry. Zvláštní přátelé jsou cestou, jak konfrontovat chovance s minulostí i s temnějšími stránkami jejich mysli a jejich bizarnost odpovídá celkově posunuté vizi.
Jisté je jedno - ne všichni je vidí a nelze s nimi nijak interagovat, dokud postavu sami neosloví.
Terapeutické procedury
Terapeutické procedury představují různé postupy, kterými chovanci v pravidelných blocích prochází. O jejich nasazení rozhodují terapeuti (hráči s velmi specifickým obsahem hry) a jsou velmi rozličné. Od těch, které přináší výrazný diskomfort, až po ty, které jsou v podstatě příjemné v závislosti na tom, jestli se terapeut snaží chovance zlomit, nebo motivovat. Patnáctiminutové procedury jsou také prostorem k setkávání a činnosti postav, ke společně prožitým zvláštním chvílím nebo sdílenému utrpení. Terapie jsou také chvílí, kdy díky tomu, že přesně víme, kde jsou a co dělají, budou chovance navštěvovat jejich... zvláštní přátelé. Pokud chcete o některých procedurách předem zjistit více, abyste se ujistili, je-li hra pro vás, napište nám. Každý hráč má právo před hrou označit jednu proceduru jako pro něj nepřípustnou. Ve hře se s touto procedurou osobně nesetká.
Procedury jsou následující:
Relaxační procedura
Chovanci stráví dobu procedury v pohodlné místnosti, ve které mají k dispozici příjemné hračky, se kterými se mohou objímat, hraje uklidňující hudba a mohou se lehce občerstvit. Procedury se vždy účastní více chovanců a je užívána k obnovení sil. Chovanci musí daný čas strávit v místnosti a musí se vyvarovat agrese, ale jinak nejsou nijak omezováni.
Memotechnická procedura
Někdy je třeba chovancům vštípit některé zásadní texty, hodnoty či písně. Chovanci jsou připoutáni a senzoricky omezeni tak, aby se mohli soustředit pouze na daný text a plně pochopili jeho význam. V průběhu procedury mohou být chovanci i zkoušeni, což je v rukou zřízenců. Pokud chovanci dané dílo správně neodříkají či nevhodně interpretují, mohou být i předáni k další disciplinaci.
Sebepoznávací procedura
Někdy je vše, co chovanec potřebuje, chvilka skutečně o samotě, ve které si utříbí myšlenky. V průběhu sebepoznávací procedury je mu toto dokonale umožněno. Dobu procedury stráví sám v zrcadlové místnosti, kde jediným společníkem je mu tužka, jeho deník a popsatelná plocha. Chovanec zde může například sám vzpomínat na důležité momenty své minulosti, či se konfrontovat s vlastní povahou a svědomím.
Fotoprocedura
Některé zážitky a vzpomínky chovancům vyloženě ubližují. Fotoprocedura pracuje se silným šokem, vyvolaným intenzivní prací jak se zvukovými, tak hlavně se světelnými podněty a znepokojivými video prostřihy. Ty se rychle střídají a vytváří v chovancích silné pocity nejistoty, které vedou až k nahrazení a případně ztrátě problematických vzpomínek. Procedury se účastní vždy více chovanců najednou, kteří jsou různou měrou omezeni na pohybu. Klíčové pro proceduru jsou důrazné evokace problematických vzpomínek a jejich následné vyhlazování. Procedura je velmi experimentální a nemá spolehlivé výsledky.
Koordinační procedura
Chovanci mají často problémy se spoluprácí a vzájemnou důvěrou. Právě k odstranění těchto nesnází slouží koordinační procedura. Chovanci mají za úkol spolupracovat při sestavování skládanky. Jeden z chovanců sedí na židli a dává pokyny dalšímu chovanci, který má zavázané oči a operuje s jednotlivými dílky. Terapie je často obsazována chovanci, kteří nemají mezi sebou nejlepší vztahy a tím jim dává skvělou příležitost, jak spolu lépe vycházet.
Posunutá realita
Hra v některých momentech záměrně rozostřuje hranice mezi společnou realitou a fikcí, nadpřirozenem či psychotropními stavy některých postav. Zároveň záměrně nedefinuje oficiální pravdu, jak to tedy přesně je, co je skutečnost a co je jen sen, co se stalo doopravdy a co jen v něčí hlavě. Prostředí hry je často bizarní, vizuálně znepokojivé a používá různé hudební a světelné efekty - to vše je však pro hru jen kulisou. Nemá smysl řešit ve hře technikálie - “odkud začala znít ta strašidelná hudba”, “jaktože se náhle změnila barva světla”; lepší je tyto prvky využít pro zajímavější scény. S reprodukovanou hudbou na Requiem pracujeme jako s kulisou. Většina místností ústavu je ozvučena a mnohé mají přímo své vlastní hudební téma, které v nich neustále hraje. Stejně tak má hudba své místo v konkrétních významných scénách.
Osobní dokumentace
Každý chovanec má svoji osobní složku, kterou si na něj vedou psychoterapeuti. Sám chovanec má přísně zakázáno svou složku vidět, nahlížet do ní může za výjimečných okolností personál.
Složka bude již od začátku obsahovat informace o chovancích, včetně těch, které o sobě zatím ani sami nevědí či si je nepřipouštějí. Slouží také pro záznamy vychovatelů a terapeutů, kteří pomocí ní vedou převýchovu svých svěřenců a posouvají dál jejich příběhy. Všechny postavy ve hře včetně vychovatelů a psychoterapeutů budou mít své deníky, které si chovanci povinně a zaměstnanci dobrovolně vedou.
Deníky obsahují všechny informace, které budete v průběhu hry potřebovat a umožní hráčům si klíčové vztahy a cíle postav kdykoliv připomenout. Stejně tak poskytuje možnost kdykoliv najít rozvrh, navíc doplněný o přiznané “zlomové volby” pro vaší postavu. Zlomové volby jsou klíčová rozhodnutí, které musíte ve hře učinit. Víte o nich předem a velkou součástí zážitku je rozhodování se. Nejen, že jsme do hry vložili množství argumentů pro všechny možnosti rozhodnutí, ale ještě k tomu budete mít dost času a možností si volbu sami dramatizovat a vylepšit svůj příběh.
Zároveň do nich budete i sami psát v rámci povinné terapie. Deník je pak nástroj, pomocí kterého si můžete i ujasnit myšlenky či zanechat po sobě zprávu: v případě smrti či jiného odchodu postavy ze hry se stává deník otevřeným pro ostatní postavy i hráče a může tak říct hodně o tom, čím jste prošli - a poskytnout například vysvětlení, proč se vaše postava oběsila v cele. Styl jakým do deníků budete psát, obrázky jaké tam namalujete, témata která budete řešit a na koho vzpomenete, to vše o vaší postavě řekne mnoho.
Konzultace
Hra od svého zahájení probíhá nepřetržitě a není v ní prostor pro vystupování ze svých rolí. Výjimkou je jedno speciální místo – „Kabinka číslo pět“ v umývárkách ústavu. Zde je možné si odpočinout, na chvíli vystoupit z role či si v klidu pročíst své materiály. Také zde máte možnost s námi cokoli konzultovat, aniž by to rušilo hru. Stačí zavolat ústavním telefonem a vyžádat si pomocí telefonu na chodbě "údržbáře" - a určený organizátor vás vyhledá a vše s vámi diskrétně mimoherně probere. Budeme zde pro zajištění vašeho psychického i fyzického bezpečí, konzultace vašich dalších kroků ve hře a řešení jakýchkoli dalších potíží, otázek či nejistot.
Konflikty a prostředí
Requiem: Reichskinder není simulací nedobrovolného pobytu v převýchovném zařízením. Není naším cílem bránit vám násilím v útěku z ústavu či udržet disciplínu chovanců proti jejich vůli a ani to není v našich silách. Pokud se rozhodnete utéct, podaří se vám to. O tom ta hra však není. Není ani o boji chovanců proti vychovatelům, vězeňských vzpourách či sabotážích budovy, hra je zaměřená hlavně psychologicky a podobné činnosti ji naruší. Přesto ve hře bude docházet ke konfliktům. Chovanci si spory vyřizují po svém, mohou se prát, probíhají souboje o pozici i války znepřátelených partiček. Konflikty se odehrávají na několika úrovních.
Strkanice je výsledek náhlého výbuchu emocí, může přejít do rvačky. Jejím cílem není se skutečně zmlátit, ale pár lidí se postrká, dojde k nějakému fyzickému diskomfortu a vše je v pořádku. V rámci strkanice jsou velmi omezené maximální následky prohry.
Druhá úroveň je bitka. Bitka je už výrazně závažnější, chovanci užívají improvizované zbraně nebo naplno svou fyzickou sílu. Ve hře k ní používáme jednoduché stylizované obuchy: někteří chovanci ho mají od začátku u sebe, někteří ho musí holt nalézt v herních prostorech.
Třetí úroveň jsou různě získané či improvizované nože.
Čtvrtou úroveň představují různé zvláštní zbraně. Meče, sekery, palcáty: to vše se může u zvláštních přátel dětí vyskytnout.
Pátou úroveň představují palné zbraně. Pistole, revolvery, pušky. Z pochopitelných důvodů se úplně často nedostanou do rukou chovanců.
Boj samotný pak funguje jednoduše. Pokud je na scéně někdo, kdo má zbraň vyšší úrovně, má převahu. To neznamená, že všechny automaticky a hned zabije, ale znamená to, že má nadvládu nad scénou a případný konflikt vždy vyhraje, nehledě na počet nepřátel. Jeden zřízenec s pistolí zkrátka vždy srovná 29 dalších postav vybavených jakkoliv. Pokud jsou zbraně vyrovnané (nože proti nožům, obuchy proti obuchům) řeší se situace soubojem, který nemá jasně daného vítěze a záleží na tom, jak se daní dva nepřátelé budou snažit. Jak bezpečně a zajímavě bojovat s danými nástroji si ukážeme před hrou.
V budově ústavu budou místa, kam se není běžně možné dostat. Zamčené dveře, zabedněná okna a jiné prostory. Nemá cenu dobývat se do nich násilím - pokud mají v příběhu své místo, v pravý okamžik se do nich dostanete.
Bezpečnost
Hra je postavená na principech konsenzuálního hraní a sdílené odpovědnosti. Více se dozvíte v příslušných částech design dokumentu (odkaz).
Postavy v Requiem: Reichskinder
Postavy ve hře lze rozdělit do tří hlavní skupin dle náplně a stylu hry.
Chovanci (23)
Největší skupinou jsou chovanci. Hráči těchto postav představují česko-německou mládež drženou v ústavu za účelem nápravy a vštípení vhodných československých hodnot. Čeká je proto přísný režim, pravidelné terapie a určitý nátlak ze strany autorit ústavu. Jejich hra je to, co považujeme za základní zkušenost Requiem: Reichskinder. Hrají hru o vině, trestu, odpuštění a zatracení.
Jejich hra je postavená na třech pilířích: společné minulosti a její konfrontaci, současných napjatých vztazích a krátkodobých cílech v rámci ústavu a na interakcích se zvláštními přáteli, bytostmi, které dospělí nevidí. Všechny postavy jsou v mladším dospělém věku a mají za sebou nějakou minulost a někteří i před sebou nějakou budoucnost: hra není o dětech.
|
|
Vychovatelé (5)
Další skupinu tvoří vychovatelé. Zřízenci a sestry, kteří se o chovance starají a zároveň odehrávají vlastní příběhy. Hráči těchto postav dohlížejí na dodržování režimu ústavu, organizují dramaterapie a s chovanci interagují z pozice výkonné autority. Hráče těchto postav čeká mnoho zodpovědnosti, trochu pátrání a vyhrocené vzájemné vztahy. Na hráče těchto postav nedoléhá tolik nátlaku z pozice síly či fyzického nepohodlí, ale na druhou stranu na ně přímo dopadá zodpovědnost za druhé, a mohou tak prožívat jistou míru stresu. Zřízenci také nejsou vůči chovancům vždy nutně v nepřátelské pozici – jejich vztahy k jednotlivým chovancům jsou velmi různorodé a během hry se vyvíjí. Zřízenci tak odkrývají příběhy, poznávají, pokouší se některé chovance zachraňovat – a také se někdy mstí, trestají či úmyslně trápí.
|
|
Terapeuti (3)
Poslední a velmi malou skupinu tvoří terapeuti. Vedou terapeutická sezení s jednotlivými chovanci, vedou jejich osobní složky a rozhodují o terapiích a procedurách, které chovanci budou muset podstoupit. Hru terapeutů tvoří z velké většiny rozhovory s chovanci a jejich psychoanalýza. Terapeuti budou přesně tři a jejich hra je zcela specifická a odlišná od ostatních, proto má jejich přihlašování trochu jiný průběh - byť úvodní zájem být terapeut projevíte ve stejném dotazníku jako ostatní.
Role terapeutů nabízí nulovou akčnost a náplň velmi stereotypní: terapeuty čekají neustálá kola rozhovorů, při kterých se snaží lépe poznat své klienty: nebo naopak jim prozrazují věci, které si o sobě sami klienti už ani neuvědomují. Terapeuti mají nad chovanci zvláštní moc. Nejenom, že volí terapeutické procedury a hodnotí národní nadšení a další vlastnosti jednotlivých chovanců, ale v rámci nastavení hry mají i velmi často šanci určit, co se vlastně kterému chovanci v minulosti stalo či co spáchal. Role terapeutů jsou pak vhodné pro ty, kteří chtějí vyprávět a dotvářet cizí příběhy zvláštní formou a pro ty, kteří touží rozhodovat o osudech jiných. Naopak se žádným přímým způsobem nepotkají se zvláštními přáteli chovanců.
|
Registrace
REGISTRACE PRO BĚHY 2023 SKONČILO, ale je stále možné se přihlásit jako náhradník*ce.
Přihlašovací formulář zde
KDY?
12. běh - 13. - 16.4. 2023
(na tomto běhu se bude během hry fotit - viz informace o fotografování v sekci Fotky.)
13. běh - 20. - 23.4. 2023
(na tomto běhu se bude během hry fotit - viz informace o fotografování v sekci Fotky.)
14. běh (ENG) - 28.4. - 1.5. 2023
(na tomto běhu se bude během hry fotit - viz informace o fotografování v sekci Fotky.)
Přihlašování na hru probíhá vždy v časových blocích, ve kterých mají všechny odeslané přihlášky pro nás stejnou hodnotu. V případě zájmu většího, než je počet míst na hře, rozhodujeme losováním. Nevylosovaní účastnící pak mohou zaujmout místa náhradníků, kteří jsou jako první osloveni v případě, že někdo svoji účast zruší.
ZA KOLIK?
Jednotná cena českých běhů hry je stanovena na 2500 Kč. K ceně je nutné přidat vratnou kauci 250 Kč, kterou vám rádi vrátíme, když nám pomůžete s poherním úklidem. Můžete se samozřejmě také rozhodnout odjet dřív i bez pomoci, pak použijeme peníze z vaší kauce na zaplacení více pomocníků na úklid. Mezinárodních pak 200EUR. V této ceně je zahrnuta hra, ubytování, kostým a jídlo od čtvrtečního večera do nedělního rána.
Pokud by pro vás byla cena z nějakého důvodu příliš vysoká a přesto se chcete hry zúčastnit, napište nám na mail, určitě něco vymyslíme.
STORNO PODMÍNKY
Po termínu zaplacení je storno poplatek 10% uhrazeného účastnického poplatku. Při odhlášení měsíc před hrou je storno poplatek 50% uhrazeného účastnického poplatku, při stornu 14 dní před hrou 100% uhrazeného účastnického poplatku.
Pokud je na odhlášené místo nalezen platící účástník, lze vrátit i částku převyšující storno poplatek, maximálné však do výše 90% uhrazeného úč. poplatku. Při stornu 50% se jedná o částku uhrazenou novým účastníkem, která převšuje 50% uhrazeného poplatku původním účastníkem (do výše 90% uhrazeného účastnického poplatku). Při stornu 100% se jedná o částku uhrazenou novým účastníkem (do výše 90% uhrazeného účastnického poplatku).
Po prvních uvedeních jsme se z více důvodů rozhodli omezit fotografie na hře. Z ohlasů hráčů víme, že i při maximální citlivosti fotografa může jeho přítomnost při některých scénách rušit a kazit hráčům maximální prožitek.
V tomto proto proběhne jediný rozdíl mezi uváděnými běhy. Na všech vyhotovíme jednoduché portréty před hrou. Fotit v průběhu hry se ale bude pouze na bězích tak jasně označených. I tak pak ale všechny fotografie budou muset projít schválením jak autorů hry, tak všech hráčů.
Fotografie z pocházejí z betatestu hry a fotil je Viper. Celé album najdete ZDE. Pro další fotografie klikněte na odkaz: 4.běh (hra) ; 5.běh (portréty).
Kontaktní informace
Rolling, spolek pro rozvoj zážitkových vzdělávacích her; Fučíkova 283, 411 55 Terezín, IČ: 02296802, Bankovní spojení: 23000500209/2010; Vedený ve spolkovém rejstříku u Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. L 8720
Informace o zpracování osobních údajů
©2016 | Design by JM Creative Branding | Code by Adášek